26. října 2012

Jsem




Jsem člověk, jsem žena,
o půlnoci porozena.

Jsem dítětem, jsem dcerou
s duší pokroucenou.

Jsem věrnou přítelkyní
od rozednění do setmění.

Jsem pyšným člověkem
s nejasným životem.

Jsem hříšnou dcerou.
Já chci…chci být jinou.  

              

Ona a On


Ona:
Měsíční svit protíná lipové větve,
chci, abys tu byl a držel mě pevně.
Ve vzpomínkách se k tobě vracím,
Bojím se, že tě občas ztrácím.



On:
Svit měsíce prolíná větve březové,
vzpomínám, když jsem tě uviděl poprvé.
Podal jsem ti ruku, i očima ses tehdy smála.
Bezostyšně říkala´s, že jsi jako malá.


Ona:
Byl jsi nervózní, když jsem se prvně usmála.
Přesto ta světélka v očích ti mile svítila.
Nechal jsi mě povídat, pozorně jsi naslouchal.
A vítr v hnědých vlasech si tu svou hrál.




On:
Na hladině rybníka se vlaštovky prolétaly.
Tvá slova mnou něžně protékaly.
Ten den jsi mi krásně provoněla,
melodie hlasu mi až do večera zněla.